Do you remember what it was like to be 16? I was thin as a rake, shy and afraid to stand out in a crowd or speak up for the fear I might be judged.
From where I sit now, I’d love to go back and tell that young girl to brace herself and conquer those fears. Because it does not matter what the others think about us.
No matter what we do, we will always be judged. There will always be those who will look down on you no matter how hard you try. So what?
I would tell her not to take it personally if she does not click with everybody. „They are not your tribe. Focus on those that value and appreciate you.“
But I am not sure if she would listen. I guess we have to live through some of our fears and get stronger as we go. And what about you? What were you like at 16? And what would you tell that person?
Pamatujete si, jaké to bylo, když vám bylo 16? Já jsem byla hubená jako lunt, stydlivka a bála jsem se vyčnívat z davu nebo promluvit nahlas ze strachu, že by mě někdo mohl odsoudit.
S tím, co vím dnes, bych se ráda vrátila zpět a řekla té mladé slečně, aby se obrnila a překonala své strachy. Protože nezáleží na tom, co si o nás druzí myslí.
Ať děláme cokoli, vždycky budeme druhými souzeni. Vždycky budou existovat tací, kteří na nás budou pohlížet seshora bez ohledu na to, jak moc se snažíme. No a co?
Řekla bych jí, ať si to nebere osobně, pokud si s každým nesedne. „Nejsou to tví lidé. Soustřeď se na ty, kteří si tě váží a dokáží tě ocenit“.
Ale nejsem si jistá, jestli by mi naslouchala. Myslím, že některé strachy si musíme prožít a zesílit postupně. A co vy? Jací jste byli v 16? A co byste té osůbce vzkázali?