Hlavní rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou

Možná se vám to také stalo. Měli jste naučené dané slovíčko z angličtiny a věděli jste přesně, jak ho napsat i vyslovit. Později jste však narazili na to samé slovo, které bylo ale napsáno trošku jinak, s jinou koncovkou nebo se zdvojeným písmenem uprostřed a pěkně vás to zmátlo. Pak jste začali pravděpodobně pátrat ve slovníku a nejspíš jste zjistili, že nešlo o nic jiného než o rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou.

A jaký teda mají britská a americká angličtina mezi sebou vztah?

Tyto dvě varianty jazyka je možné rozlišit již na první poslech. V zásadě se tedy jedná o rozdíly ve výslovnosti, slovní zásobě, gramatice a psaní. My se teď podíváme na každou z těchto oblastí.

Rozdíly ve slovní zásobě

Nejvíc znatelné budou pravděpodobně rozdíly ve slovní zásobě. Tady je seznam nejčastěji používaných slov, které se liší v britské a americké angličtině.

Co se týče slovní zásoby, je důležité zmínit, že dochází k fenoménu, že britská a americká angličtina se začíná hodně mísit a vzájemné rozdíly se stírají. Díky americkým filmům se často stává, že určitá frekventovaná slova z americké angličtiny se stávají součástí i ostatních variant angličtiny. Někdy i samotní rodilí mluvčí nejsou schopni říct, jestli dané slovo pochází z britské nebo americké angličtiny, je to patrné například u slov flat vs. apartment. Někdy se také stává, že rodilí mluvčí si k jednotlivým slovům přidávají svoje vlastní významy nebo konotace, avšak ve slovníku bychom to pravděpodobně hledali marně.  

Důležité je držet se jedné varianty angličtiny a volit ta slova, která jsou součástí právě této dané varianty.

Rozdíly ve výslovnosti

Asi nikoho nepřekvapí fakt, že britská a americká výslovnost se liší. Některé hlásky v americké angličtině jsou otevřenější než v britské angličtině. Nejpatrnější rozdíl je ve výslovnosti hlásky [o], např. u slova dog. V britské angličtině se toto slovo vyslovuje s uzavřeným o, jako [dɒg]. V americké angličtině je tato hláska tak otevřená, že se blíží k dlouhému [a]. Podobně je to třeba ve slově God.

Dalším rozdílem je, když dané slovo obsahuje hlásku [r] uprostřed slova nebo na jeho konci. V britské angličtině se tato hláska nevyslovuje a v americké angličtině naopak ano. V irské angličtině se [r] bude vyslovovat také.

O výslovnosti třeba někdy víc v samostatném článku i s nahrávkami. :)

Rozdíly v pravopisu

Rozdíly v hláskování, čili ve spellingu u britské a americké varianty angličtiny jsou poměrně časté. Jedná se ale pouze o drobné nuance, které nijak zvlášť nebrání porozumění. Obecně však lze říct, že americký pravopis byl v několika případech zjednodušen oproti britskému. Tady je výčet nejčastějších rozdílů.

Dalším rozdílem je například to, že v britské angličtině se často hláska L na konci slov zdvojuje, když přidáváme koncovku ED nebo ING, např. u slov cancelled, travelling, atd., zatímco Američané by tato slovo napsali pouze s jedním L – canceled, traveling atd.

Pak jsou ale slova, která v sobě přirozeně obsahují dvě L jdoucí po sobě nebo mají jen jedno L a tam to funguje právě naopak, např. Britové by napsali enrol nebo fulfil a Američané enroll nebo fulfill.

Rozdíly v gramatice

V britské a americké angličtině jsou také drobné rozdíly v gramatických aspektech. Dobrá zpráva je, že nejde o rozdíly, které by bránili vzájemnému pochopení.

1. V britské angličtině se třeba běžně používá k vyjádření události z nedávné minulosti předpřítomný čas. Američané však v těchto případech často použijí variantu s minulým prostým časem. Není to však pravidlem. Někdy totiž zase sáhnou po variantě s předpřítomným časem.

2. Odlišnost můžeme pozorovat také u pravidelných a nepravidelných sloves. Řada sloves v britské angličtině je nepravidelných (např. burn – burnt – burnt nebo learn – learnt – learnt atd.), zatímco v americké angličtině se tato slovesa používají jako pravidelná (např. burn – burned – burned). Rozdílné je i příčestí minulé od slovesa get. Američané by použili gotten na rozdíl od Britů, kteří by vyjádřili 3. tvar slovesa jako – got.

3. Dalším rozdílem je používání slovesa have. Britové používají ve významu mít / vlastnit v přítomném prostém čase sloveso have spolu se slovem got. Naopak v americké angličtině se používá pouze have bez slovíčka got a chová se jako standardní významové sloveso. Je tady ale ještě jeden zádrhel. Pokud použijí Američané have got, tak je to ve významu „muset“, např. ve větě „I’ve got to go.“

4. Mezi další odlišnosti patří i tvar slovesa need – needn’t.  V britské angličtině je to další způsob, jak vyjádřit zápor ke slovesu muset, např. ve větě: „You needn’t work.“ (=nemusíš pracovat). V americké angličtině bychom řekli: „You don’t have to work.“ nebo „You don’t need to work.“

5. Drobné odlišnosti si můžeme všimnout i ve vyjádření budoucího prostého času s will. V britské angličtině se navíc používá SHALL, v 1. osobě jednotného a množného čísla, ale pouze ve formální řeči a v případě, když chceme, aby naše sdělení vyznělo zdvořile.

6. Poměrně hodně rozdílů je pak v předložkách a jejich použití. V Británii se například běžně používá fráze at the weekend, zatímco američané by řekli on the weekend.

A ještě jedna zajímavost na závěr. Britská angličtina běžně používá zkratky bez teček (Mr Spencer, Dr Smith). V americké angličtině je naopak pravidlem používat za zkratkou vždy tečku (Mr. Spencer, Dr. Smith).

Jak jsme si ukázali, existují určité rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou. Klíčové však je, že obě varianty mají více podobností než odlišností. Použití slov jedné nebo druhé varianty angličtiny nepovede automaticky k chybné komunikaci. Američané a Britové spolu obvykle dokážou komunikovat bez větších potíží, takže na sebe nebuďte příliš tvrdí, pokud si nemůžete zapamatovat nuance obou jazyků.

Budu se tu na vás těšit příště s novým tématem! 🦊

Pokud byste chtěli pokračovat v procvičování angličtiny, můžete mrknout třeba na Nejpoužívanější anglické zkratky.

Záznam z Pondělního čaje o britské a americké angličtině: