Anglická výslovnost na jedničku I. – Silná a slabá slova

Nerozumíte rodilým mluvčím? Máte pocit, že když posloucháte rodilého Angličana, že vůbec neslyšíte členy, předložky a další drobná slovíčka?

Nejste sami. „Slabá slova“, jak se slovům, která se v angličtině mohou vyslovovat nepřízvučně (oslabeně), říká, je zkrátka těžší zaslechnout. Pokud stojí uprostřed věty, jejich výslovnost se mění. Často už vůbec nezní vůbec jako ta slovíčka, která jste si zapsali do slovníčku a snažíte se je ve větě zaslechnout tak, jak je znáte.

„Jak je to možné,“ říkáte si? Přece předložka „for“ se řekne vždycky [fo:(r)] a zájmeno „you“ se vysloví [ju:], nebo ne?

No, právě že ne.

Stojí-li tahle slovíčka uprostřed věty, jejich výslovnost se mění. Výsledkem je, že když na vás rodilý Brit rychle vyžbleptne jednu větu, máte pocit, že půlku slov úplně spolkl.

A tak stojíte a přemýšlíte, jestli se smát nebo brečet… A vaše závity honem šrotují, jak si ze tří slov, které jste zaslechli, slepit dohromady význam toho, na co se vás tázavý obličej ptá.

Je vám to povědomé?

Anglická slova se totiž dělí z hlediska výslovnosti do dvou kategorií. Na slova silná a slabá. Na slova vyslovená s přízvukem (důrazem) a slova nepřízvučná (bez důrazu).

Díky jejich střídání ve větě je angličtina tak melodickou a zpěvnou řečí. Vypadá to totiž, jako byste mluvili v taktech, ve kterých půlové noty střídají čtvrťové.

Jak to přesně funguje?

Pamatujete si ještě ty dvě kategorie slov? Jsou to slova silná a slabá.

1) Silná slova

Ta vám hlavu nejspíš nezamotají. Jejich výslovnost je ve větě zřetelná, protože na ně klademe důraz. Říkáme o nich, že mají silnou výslovnost. To znamená, že jejich výslovnost se nijak nemění. Tato slova zní stále stejně bez ohledu na to, zda je použijeme samostatně, na začátku, na konci nebo uprostřed věty. Drtivá většina slov v angličtině jsou slova silná.

Patří sem plnovýznamová slova:

  • podstatná jména (baby, garden, teacher)
  • přídavná jména (happy, friendly, nice)
  • plnovýznamová slovesa (take, speak, open)
  • příslovce (beautifully, here, never)

Výhoda je, že když tahle slovíčka zaslechnete, se špetkou představivosti si z nich význam věty dohromady naštěstí poskládáte…

Šance tahle slova zaslechnout je celkem velká. Na těchto slovech totiž leží hlavní důraz ve větě. Říká se mu větný přízvuk.

Plnovýznamová slova ve větě zdůrazňujeme. A proto je při poslechu hovorové angličtiny rozeznáme snáz než slova, která hlavní větný přízvuk nenesou.

Představte si to tak, že se teprve učíte mluvit a každé silné slovo ze sebe – ve snaze říct ho správně – jako by vyrazíte. Zvláštní? Jo, máte pravdu. Správná anglická výslovnost může pro Čecha působit trochu nepřirozeně, když ji poprvé začnete trénovat.

Příklad:

I live in a house. | aɪ ˈlɪv ɪn ə ˈhaʊs | – Bydlím v domě.

(britská angličtina)
(americká angličtina)

Všimli jste si, jak jsou tučná plnovýznamová slova vyslovena o něco důrazněji ve srovnání s ostatními slovy?

Ostatní slova důraz nemají, a tak se bez přerušení navážou na předchozí slova a jako by splynou.

To jsou právě slabá slova.

2) Slabá slova

Slabá slova jsou vlastně taková gramatická slůvka, která nám pomáhají držet větu pohromadě a dotvářet její kontext.

Určují například časovou rovinu (pomocná slovesa), vyjadřují možnost, schopnost nebo povinnost (způsobová slovesa), specifikují podstatné jméno (determinátory), blíže určují vztah mezi jednotlivými větnými členy (předložky a spojky) apod.

Jejich výslovnost je zpravidla oslabená, zejména stojí-li uprostřed věty. Což je většina případů. Výslovnost je oslabená (nepřízvučná) z toho důvodu, že i jejich funkce je vedlejší. Gramatika zkrátka není všechno. ;-)

Pokud stojí na konci věty, vyslovují se ale silně. Např. Yes, I can.

Patří sem funkční slova:

  • členy a další determinátory (a, the, some)
  • zájmena (it, him, this)
  • předložky (at, of, for)
  • spojky (and, if, although)
  • pomocná a modální slovesa (do, can, will)

Tato slabá slova se ve větě nezdůrazňují. Snadno tak na poslech splynou s okolím a může se stát, že je proto v mluvené řeči ani nepostřehnete.

Pojďme se jim proto podívat na zoubek, ať víte, jak na ně.

Oslabená výslovnost

Slabá slova spadají nejčastěji do těchto 3 kategorií:

1) Mění svou silnou samohlásku na schwa.

Schwa je vůbec nejčastější hláska v angličtině. Možná vám tento název nic neříká, ale hlásku rozhodně znáte.

Zní jako citoslovce, které česky vydáváme, když si nemůžeme na něco vzpomenout. Jen se vyslovuje krátce [ə]. Stejně jako anglický neurčitý člen „a“ [ə].

Tahle kategorie je nejpočetnější. Patří sem:

  • členy a další determinátory (a, an, the, some)
  • zájmena (her, them, us, you, your, that)
  • předložky (at, for, from, of, to)
  • spojky (and, but, than)
  • pomocná a způsobová slovesa (am, are, do, does, have, has, had, do, was, were, will, would, shall, should, can, could, must)

Příklad:

Všimněte si, jak vyslovují spojení „at home“ tito tři rodilí mluvčí s britským přízvukem:

1) at home | ət ˈhəʊm | – doma
2) images at home | ˈɪmɪdʒɪz ət ˈhəʊm | – obrázky doma
3) Nobodyˈs sitting at home in their room alone. | ˈnəʊbədɪz ˈsɪtɪŋ ət ˈhəʊm ɪn ðeə ˈru:m əˈləʊn | – Nikdo nesedí doma sám ve svém pokoji.

Všimli jste si, jak zní zredukovaná (oslabená) výslovnost předložky „at“?

Zaslechli jste důraz na slově „home“? Skvěle!

2. Zkracují dlouhé [i:] na krátké [ɪ] nebo [i].

  • Patří sem především osobní zájmena (he, him, his, she, we) a také sloveso být (be, been).

Příklad:

Všimněte si zkrácení zájmena „she“ uprostřed věty:

… and she thinks that’s really funny. | ənd ʃi: ˈθɪŋks ðæts ˈrɪəli ˈfʌni | – … a ona si myslí, že je to fakt vtipné.

3. Vynechávají hlásku [h]

  • Patří sem všechna funkční slova, která na h začínají (have, has, had, he, him, his, her).

Příklad:

what he likes | wɒtɪ ˈlaɪks | – co má rád

Některá slova také mění své samohlásky (zejména pokud stojí před slovem, které začíná na samohlásku) třeba tak, že výslovnost zkracují – do, to, you se změní na [du, tu, ju] – nebo vkládají „r“ kvůli vázání. (for, your, her, are, were, there)

Příklad:

for a long time | fər ə ˈlɒŋ ˈtaɪm | – na dlouho

Pozor!

Záporná slova nemají oslabenou formu výslovnosti.

Slova jako can’t, couldn’t, aren’t vyslovíme silně.

Co dál?

Začněte angličtinu bedlivě pozorovat uchem detektiva:

  • Všimněte si toho, jak plnovýznamová slova vyvstávají z poslechu.
  • Všimněte si, na kterou slabiku v těchto slovech klademe přízvuk. (O tom podrobně zase až jindy.)
  • Všímejte si výslovnosti oslabených slov. I toho, jak se vážou na předešlá slova.

Teď už víte, že vás nemusí znepokojovat, když tahle slova na první dobrou neslyšíte. Je to totiž úplně normální.

Začněte se angličtinou pravidelně obklopovat a vaše vnímavost vůči těmto drobným funkčním slovíčkům se bude zlepšovat.

Napodobujte!

  • Hajte si s důrazem v anglických větách a napodobujte rodilé mluvčí.
  • Dávejte větší důraz na slova, která přenáší hlavní význam.
  • Ostatní slova navažte na předchozí a jejich výslovnost oslabte.

A pochvala od rodilého mluvčího, jak dobrou máte výslovnost, na sebe nenechá čekat.

Větný přízvuk, který jste se právě teď naučili, je totiž jedním z hlavních stavebních kamenů, které rozhodují o tom, zda je naše výslovnost srozumitelná.

Petra Šolcová
je lektorka, tlumočnice anglického jazyka a jazykový kouč. Už dvacet let pomáhá lidem ve věku od 20 do 100 let jednou provždy překonat jazykovou bariéru a proměnit jejich životní sny ve skutečnost. Aby mohli cestovat, sledovat filmy v originále, otevřeli si cestu k novým pracovním příležitostem, zkrátka aby měli svět jako na dlani.

Petra je autorka Real English Clubu,1. českého online klubu pro angličtináře, online kurzu Angličtina na cesty a intenzivního online kurzu Jazyková výzva.

Více o Petře>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.